V minulé medvědomosti jste viděli: Bára se zamilovala do muže, který nevěděl, že existuje, a tak vymýšlela, jak na sebe upozornit. Plán A sestával z bodů: 1. zjistit názvy Vlkových oblíbených barů, 2. navštěvovat je, 3. navázat kontakt. K tomu bylo zapotřebí sehnat vhodného prostředníka, který byl nakonec nalezen. Snad.

Takže jak tento příběh pokračuje. Kamarádovi jsem tedy poslala dotaz na oblíbené bary, ale v odpověď přišla nabídka, že předá vzkaz. Hm, to nebylo to, co jsem chtěla. Vzkaz jsem žádný neplánovala, protože jsem si nebyla jistá, jestli by Vlka přímý vzkaz nevyplašil. Ať jsou mé city v tuto chvíli, jakkoliv silné, musíme mít na paměti, že je pro mě cizím člověkem. Z jeho perspektivy to platí dvojnásob, protože moje poslední televizní vystoupení proběhlo v mých sedmi letech, kdy jsem byla veřejnosti předvedena jako dítě tehdy známé moderátorky a hlasatelky. Zaprvé, jsem tak akorát prozradila, že v první třídě za správné odpovědi sbíráme rybičky, zadruhé jemu byly tehdy tři. Jistě uznáte, že za takových podmínek to v páru moc nejiskří. Nakonec mě přeci jen něco napadlo a když už se kamarád tak ochotně nabídl, tak mi přišlo drzé ho odpálkovat.

Šestnáctého února ve třičtvrtě na devět večer přišla odpověď Vlkova kamaráda: „Vzkaz jsem předal.“ Čtu sms a vypouštím duši. Dýchej, Báro, dýchej, to bude dobrý. Teď určitě celou noc neusnu, běhá mi hlavou.

Vlk už tedy ví o mé existenci. Je to dobře nebo špatně? Inu, to je otázka. Hned v závěsu je další a to, co si o mě teď vlastně myslí. Přeci jen jsem jeho kamaráda vykolejila už tím, že jsem ho zčistajasna oslovila a chtěla po něm, ať mi řekne názvy nočních podniků, kam se chodí Vlk bavit, respektive lovit.

Pak když to kamarád odmítl, ale navrhl, že předá vzkaz, tak jsem ho – Vlka ne toho kamaráda – prakticky pozvala na rande. Dost přímočaře.

Počkat? Pozvala na rande? A co odpověděl? On nic. Kamarád mi oznámil, že je na cestách. V tomto bodě tedy končí zatím poslední díl tohoto seriálu.